Vypravěči

27.03.2020

Po převratech a kotrmelcích, které se v mém životě udály v loňském roce, se pravidelně ocitám v situacích, kdy problémy a okolní děje nahlížím z mnoha úhlů pohledu. Někdy až z nezdravě mnoha. 

To by ještě šlo, ale navíc také z mnoha diametrálně rozdílných úhlů. Pak se mi stavá, že se mi nedaří názory správně a srozumitelně formulovat. Respektive já je formulovat umím, ale málokdo je pochopí, protože se v tom proplétají různorodé aspekty a obvykle se v tom zamotám...

No, já vlastně celkově docela nerada mluvím. Nechce se mi vysilovat vysvětlováním a obhajováním svých názorů. Proč? Každý ať si myslí, co chce... Nejraději poslouchám a nechávám hovořit druhé. Mám ráda hlavně historky o obtížných životních etapách a o průserech, které si lidi v životě museli prožít. Nesmírně mě to inspiruje. Protože pokud vám o tom někdo vypráví, znamená to, že ty obtíže zvládl a z průseru vybruslil. Zajímá mě jak. A jak to formovalo jeho osobnost. Jakou zkušenost si z toho vzal. A co bych si z toho mohla vzít já. Lidé, kteří měli těžký život a zažívali hodně problémů, mají zvláštní kouzlo, vnitřní klid a přirozenou moudrost. Cítím se s nimi v bezpečí...

Děkuji všem mým vypravěčům za to, že jsou...

********************************************

"Uprostřed každého problému se nachází příležitost." (Albert Einstein)



"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...

Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...

Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...

© 2020-2022 To je život... podle Pavlíny Sobolové. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!