Věřím v Boha.
Věřím v lásku, věřím ve věrnost, věřím v přátelství.
Věřím, že boží mlýny melou.
Věřím, že ten, kdo tvoří můj život, jsem já.
Věřím, že existuje tolik pravd, kolik je na Zemi lidí. Věřím, že neexistuje bílá bez černé a černá bez bílé.
Věřím, že každá bolest jednou přebolí a že utrpení je naše volba.
Věřím, že když se říznu, poteče mi krev, a když vypiju láhev vína, tak se poblinkám.
Věřím, že když budu vždycky říkat, co si myslím, dříve nebo později se někdo urazí.
Věřím, že z dlouhodobého hlediska je výhodnější hrát s lidmi než s kartami. A ještě výhodnější je nehrát vůbec.
Věřím, že život je riskantní záležitost a ve 100 % končí smrtí.
Věřím, že blízkost mezi lidmi nemá nic společného s fyzickou vzdáleností.
Věřím, že svoboda a čest nemohou zemřít.
Věřím, že mi jednou odpustí, a... když se na ni podívám, rozhodně věřím v... dědičnost.
"Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti." (Charlie Chaplin)
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...