Svět je úplně jiný, než si myslím

09.08.2021

Týden chodila na příměstský tábor in-line bruslení. V pátek byl poslední den, kdy měli dopoledne ještě trénovat a odpoledne byla přehlídka pro rodiče. Ráno jsme nasedly do auta, posadila se na podsedák a začala se připoutávat. Najednou se zarazila v půlce pohybu a nehybně na mě kouká. Nakonec se svěřila:

"Na bruslení jsem poznala, že svět je úplně jiný, než si myslím."

"Jak to myslíš? V čem je jiný?"

"Že se jezdí jinak, než jsem si myslela. A že se brzdí jinak, než jsem si myslela. Pokaždé, když se naučím něco nového, zjistím, že svět je úplně jiný."

Používáte pořekadlo "změna je život"? Já ho slýchávám od dětství. Většinou v kontextu více či méně nepříjemné situace, se kterou je třeba se vyrovnat. Prostě si povzdychnete, že se děje nějaká změna, kterou sice nechcete, ale nedá se nic dělat. Jenže co když je to naopak?

Co se stane, když do rybníka přestanete připouštět čerstvou vodu? Můj kolega na tuhle otázku spontánně odpověděl: "Musíš se spolehnout na déšť." To je docela dobrá strategie, pokud jste dostatečně dobrý čaroděj. Ne že bych si úplně nevěřila, ale... v tomhle případě bych se raději spolehla na přítok. Protože vím, že na tom, jak se mění voda v mém rybníčku, závisí existence či neexistence života v něm. Změna je život. Není nezbytnou, nepříjemnou součástí života. Je jeho podstatou, zásadní esencí. Bez změny život nevznikne a bez změny nemůže přežít.

Tamarka se naučila bruslit a změnil se jí svět. Pokaždé, když se naučí něco nového, v jejím světě se něco změní. A každá změna posílí přítok do jejího rybníčku...



"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...

Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...

Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...

© 2020-2022 To je život... podle Pavlíny Sobolové. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!