Moje čtyřletá dcera už dva měsíce nechodí do školky. A každý druhý týden, kdy je se mnou, jsem jí vším. A to doslova... Maminkou, babičkou, dědou, domácími zvířátky, pejsky Fabiánem a Lucy a také asi deseti kamarády (Antonínem, Teem, paní učitelkou Eliškou, Aničkou, Honzíkem, Johankou...). Všichni vyžadují neustálou intenzivní péči o duševní zdraví, která spočívá zejména v nikdy nekončící rozpravě a výměně názorů a čerstvě nabytých znalostí.
Dnes nám přibyl nový kamarád Marián. Spadl z planety B2 a ztratil maminku (zřejmě inspirace Malým princem, který je momentálně nejoblíbenějším čtením před spaním). Našly jsme ho za keříkem a hned jsme ho vzaly do party mezi ostatní kamarády. Věnovaly jsme mu pejska Lucy, aby nebyl smutný, a dlouho jsme mu pomáhaly hledat maminku. Bohužel se nám ji nepodařilo najít, tak jsme ho vzaly s sebou domů.
Chtěla jsem tím říct v zásadě asi to, že během dne zavře pusu jen když jí, a to jen občas. A strašně se durdí, když jí oslovený neodpovídá. A fakt ji absolutně nezajímá, že protagonista oslovené postavy se už celých 5 minut snaží soustředit na provedení rutinního úkolu, jakým je odeslání e-mailu nebo zmáčknutí klávesy Enter. Po prvním týdnu jsem pochopila, že práce v home-office = předstírám, že se snažím pracovat. Protože kdybych se pokoušela o cokoli jiného, nepomohlo by mi ani telefonní číslo na doktora Chocholouška...
Jsem si vědoma, že autor níže uvedeného citátu hovoří o zcela jiném druhu lásky (naštěstí je jich velmi mnoho, a to v různých stupních intenzity, barev a odstínů). Přesto nejenže se za to nestydím, ale vlastně jsem na sebe pyšná, že jsem v uplynulých týdnech několikrát sháněla číslo na Chocholouška...
********************************************************************
"Přátelství a láska jsou dvě rozdílné věci... nevím totiž o nikom, koho by přátelství dohnalo do blázince." (Charles Louis de Secondat Montesquieu)
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...