Nikdy jsem nepochopila, proč ta bába lezla komínem. Proč nešla jako všichni normální lidi dveřmi? Takže ona jako prolezla komínem a celá od sazí mi přišla říct "dobrý den". To je vážně skvělé. Ještě by se mohla pokusit podat mi ruku...
Takže si to představte. U dveří vám zazvoní bába, která je úplně blbá, protože kdyby měla IQ alespoň tykve, šla by dveřmi a nelezla by komínem. Je celá černá, sypou se z ní saze, v tomhle stavu vám vleze do bytu a ještě k vám natahuje svou špinavou pracku.
Co uděláte? Nejspíš jí nejenže nepodáte ruku, ale ani jí neodpovíte na pozdrav a s největší pravděpodobností jí zabouchnete dveře před nosem. Proč se k vám vlastně takhle podezřelá osoba snažila vloudit?
Moje dcera a její kamarádi ze školky říkanku o bábě a komínu používají s obzvláštní oblibou. Jasně, je to pro ně zřejmě jen jeden z jejich "kybačů". Jenomže... Co když čisté, nezatížené, otevřené a mnohem více než my vnímající dětské mozečky přijímají i podprahové vysílání?
Když ti někdo řekne "dobrý den", je to apriori podezřelá osoba. Proto na pozdrav buď neodpovídej, nebo rychle uteč!
Mám ráda konspirační teorie a některé si ráda vytvářím. Tohle bude zřejmě jen jedna z těch méně zdařilých a málo pravděpodobných. Tak si na vysvětlení toho, proč my Češi tak neradi zdravíme a při setkání s cizími lidmi klopime zrak, asi budu muset vymyslet nějakou jinou (konspirační?) teorii...
Přeji dobrý den!
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...